Věra Jedličková
V jednom z minulých článků jsem psala o tom, že vám lékař nemůže zakázat opustit porodnici. Dnes bych se chtěla věnovat tomu, proč lékaři často trvají na tom, že musíte v porodnici zůstat alespoň 72 hodin po porodu.
Poslední dobou totiž čím dál více žen opouští porodnici s miminkem po porodu dříve, než po standardních 72 hodinách. Důvody mohou mít různé. Mají doma malého sourozence, o kterého se potřebují také starat, nevyhovuje jim nemocniční oddělení a preferují raději soukromí domova nebo se prostě cítí po porodu dobře a nevidí důvod, proč v nemocnici setrvávat.
Pro takový postup se vžil termín „ambulantní porod“. Tady bych chtěla jen upozornit, že sousloví „ambulantní porod“ není zákonný termín. Je to pouze označení situace, kdy žena odejde s novorozencem z porodnice dříve, než po doporučených 72 hodinách.
Není to ani novinka posledních let. Tento postup byl možný vždy, protože matka měla vždy právo odmítnout za dítě další zdravotní péči a opustit porodnici. V poslední době se jen dostal do popředí zájmu zejména kvůli poslednímu Metodickému opatření Ministerstva zdravotnictví ČR, jak se dočtete níže.
Matka může často se svým přáním opustit porodnici dříve narazit na odpor zdravotníků.
Existuje mnoho medicínských důvodů, proč je vhodné novorozence hospitalizovat alespoň 72 hodin po porodu. Věřím, že každá žena, která učiní rozhodnutí odejít z porodnice dříve, vyhodnotí všechna pro i proti. Pro vaši informaci poučení o zdravotních rizicích je možné najít ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví ČR č. 8/2013.
Tyto medicínské důvody ponechám stranou, protože je na zvážení a osobním přesvědčení každého rodiče, zda je bude akceptovat. Z mého pohledu je však podstatné, že je výhradním právem rodiče zvolit si po porodu způsob péče o novorozence. Žádný zákon nestanoví, jak by taková péče měla přesně vypadat. Nestanoví ani rodičům povinnost setrvat s miminkem v porodnici po porodu 72 hodin.
V praxi ale zdravotníci mohou tvrdit, že:
- ambulantní porod v jejich nemocnici není možný,
- potřebují doklad od registrujícího pediatra o převzetí dítěte do péče,
- matka může s novorozencem odejít, ale až lékař vyplní „papíry“ (což se protáhne na několik hodin), apod.
Situaci může komplikovat i pediatr, který odmítne novorozence převzít do péče s tím, že nemá vybavení na novorozenecká vyšetření (Metodický návod pro zdravotníky jak provádět novorozenecký laboratorní screening naleznete ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví zde).
Přitom problém je v první řadě v tom, že se obecně nerespektuje základní fakt:
Matka má právo opustit porodnici i s novorozencem kdykoli, klidně i bezprostředně po porodu.
Existují pouze tři případy, kdy lékaři novorozence nepropustí, a to i proti vůli matky:
- dítě je v ohrožení života,
- hrozí mu vážné poškození zdraví,
- kvůli léčbě vážné duševní poruchy dítěte, jejíž neléčení by znamenalo vážné ohrožení zdraví dítěte.1
Pokud chcete znát více podrobností, najdete je v mém článku, kde jsem se okolnostmi propuštění novorozence z porodnice podrobněji zabývala.
Právě kvůli případům, kdy zdravotníci nerespektují rozhodnutí rodičů a odrazují je i přes jejich přání od odchodu z porodnice, jsem napsala tento článek.
Situace se totiž může často vyhrotit a rodiče, kteří problematiku naznají, mohou být velmi snadno zatlačeni do kouta právě argumenty typu „Ambulantní porod u nás není možný“.
Nechci proto jakkoli vyvracet medicínskou opodstatněnost lhůty 72 hodin po porodu. Určitě má svůj význam. Na druhou stranu ale nemůže být prostředkem k vydírání rodičů a omezování jejich práva na odmítnutí lékařské péče. Chci proto poskytnout rodičům informace o tom, jak je to s ní z právního hlediska a nakolik je závazná.
První metodické opatření Ministerstva zdravotnictví
V minulosti se praxe ohledně propouštění matek s novorozenci lišila porodnici od porodnice. Problém byl nejen v tom, že některé matky chtěly opustit porodnici dříve, ale i v tom, že některé porodnice matky propouštěly dříve i proti jejich vůlis poukazem na kapacitu oddělení. Ministerstvo zdravotnictví ČR proto vydalo v roce 2005 metodické opatření.2
V tomto metodickém opatření určilo přesně podmínky, za kterých lze zpravidlanovorozence propustit do domácí péče:
- věk novorozence je nad 72 dokončené hodiny po porodu (tj. k propuštění dochází nejdříve po 72. hodině po porodu),
- zdravotní stav novorozence dovoluje jeho propuštění do domácí péče,
- nejsou známy jiné závažné okolnosti, které by bránily propuštění dítěte do domácí péče,
- je provedena kalmetizace, pokud není kontraindikována,
- jsou odebrány krevní vzorky pro povinná screeningová vyšetření.
Právě z tohoto metodického opatření vzešla přesná lhůta 72 hodin po porodu.
Druhý metodický návod Ministerstva zdravotnictví
Jelikož se postupy porodnic i nadále lišily, a děje se tak ostatně dodnes, vznikla po nějaké době potřeba je opět sjednotit.
Podle mého názoru se tak stalo zejména díky novému zákonu o zdravotních službách, který významně definoval a posílil práva pacientů oproti původnímu zákonu o péči a zdraví lidu.
Porodnice si také pravděpodobně často nevěděly rady s ženami, které se domáhaly svého práva opustit porodnici dříve.
Případ, který mluví za všechny, se stal v roce 2007. Jde o případ Hanzelkovi proti České republice, který nakonec rozhodoval i Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku.
V návaznosti na toto rozhodnutí by se v dnešní době podobné situace neměly opakovat, a pokud by k nim došlo, máte právo se bránit tak, jako rodiče v tomto případě. Vše proběhlo následovně:
Matka porodila fyziologicky, bez komplikací zdravého novorozence. Ani ona ani miminko neměly žádné zdravotní problémy, a proto se rozhodla opustit nemocnici ještě v den porodu, a to i přes nesouhlas lékařského personálu. Se svou pediatričkou měla domluveno, že přijde novorozence prohlédnout. Došlo mezi nimi ale k nedorozumění, protože pediatrička nevěděla, že matka chce opustit porodnici předčasně.
Poté, co matka s novorozencem opustili porodnici, informovali zdravotníci policii a následně i Orgán sociálně-právní ochrany dětí (dále jen „OSPOD“). Situace se vyostřila částečně také proto, že matka uvedla v nemocnici adresu, na které už tři roky nebydlela.
OSPOD telefonicky kontaktoval rodiče. Otec sdělil, i přesto, že byl poučen o možnosti vydání předběžného opatření, že se do porodnice s novorozencem nevrátí a odmítl uvést přesnou adresu rodiny.
Soud na návrh OSPOD vydal předběžné opatření, kterým nařídil umístění novorozence zpět do nemocnice. Měl totiž za to, že tím, že matka „předčasně“ opustila porodnici, jsou život a zdraví dítěte vážně ohroženy.
Ještě téhož dne se do bydliště rodičů dostavil soudní vykonavatel v doprovodu sociální pracovnice. Protože otec odmítl matku s dítětem do nemocnice odvézt, byla přivolána rychlá záchranná služba. Následně matku s dítětem za doprovodu policie dovezli zpět do porodnice, kde strávili dalších 50 hodin po porodu.
Evropský soud pro lidská práva konstatoval, že: „I když mohlo být „nezbytné“ použít preventivní opatření k ochraně zdraví novorozence, nelze považovat zásah do rodinného života stěžovatelů, k němuž došlo v důsledku předběžného opatření, kterým byl nařízen návrat stěžovatele do nemocnice, za „nezbytný“ v demokratické společnosti. Než se státní orgány uchýlí k naléhavým opatřením v tak citlivé oblasti, musí být bezprostřední ohrožení skutečně prokázáno“ Soud se před vydáním předběžného opatření totiž dostatečně nepřesvědčil o tom, že novorozenci skutečně bezprostředně hrozí nebezpečí a vycházel pouze ze zprávy lékaře.
Ministerstvo zdravotnictví v roce 2013 vydalo druhý metodický návod na postup při propouštění novorozenců do domácího prostředí, který nahradil původní metodické opatření shora. Metodický návod je dodnes aktuální.
Lhůta 72 hodin po porodu v něm zůstala, nicméně aby byly odstraněny pochybnosti, ministerstvo přesně definovalo, za jakých podmínek je možnépropustit novorozence do domácího prostředí dříve.
V metodickém návodu ministerstvo doporučuje propustit fyziologickéhonovorozence do vlastního sociálního prostředí až po uplynutí 72 hodin od porodu za těchto podmínek:
- průběh postnatální adaptace hlavních fyziologických funkcí a jejich stabilita odpovídá věku;
- byl aplikován vitamín K;
- příjem výživy novorozence je zajištěn a křivka hmotnosti již neklesá;
- byla provedena screeningová vyšetření novorozence;
- zbytek pupečníku zasychá, nebo byl odstraněn seříznutím a po seříznutí uplynulo alespoň 24 hodin;
- zdravotní stav novorozence dovoluje jeho propuštění do vlastního sociálního prostředí.
Před uplynutím této lhůty je možné propuštění (ambulantní porod):
- na žádost zákonného zástupce dítěte, který
- písemně odvolá souhlas s poskytováním zdravotních služeb a
- byl náležitě informován
- o možných důsledcích propuštění před uplynutím lhůty 72 hodin a
- o doporučení provést klinické vyšetření novorozence (do 24 hodin od propuštění),
- odběr krve na screening dědičných metabolických poruch (48 – 72 hodin po porodu) a
- další neprovedená screeningová vyšetření.3
Tento metodický návod upřesňuje ještě jednu podstatnou věc. Jako ohrožení dítěte, které by zakládalo oznamovací povinnost lékaře vůči OSPOD nelze chápat samotnou skutečnost, že:
- je novorozenec propuštěn před uplynutím 72 hodin od jeho narození,
- zákonný zástupce nesdělí poskytovateli zdravotních služeb způsob zajištění návazné péče o novorozence.
Druhý bod se týká právě požadavku zdravotníků na potvrzení od pediatra, že přebírá novorozence do péče. To, že jej rodiče v nemocnici nepředloží tak nemůže být samo o sobě důvodem pro oznámení rodičů OSPOD.
Zásadní význam má přání pacienta
Důležité ale je, že v obou případech se jedná pouze o metodická opatření Ministerstva zdravotnictví ČR.
Nejsou právně závazná ani pro lékaře, ani pro pacienty, protože se nejedná o právní předpisy. Jelikož jej ale vydalo Ministerstvo zdravotnictví ČR, mají pro rezort zdravotnictví váhu jako postup doporučený nejvyšší autoritou.
Jejích cílem bylo sjednotit postupy českých porodnic a vytvořit návod pro lékaře, jak mají postupovat, pokud chce matka odejít z porodnice dříve.
Neznamená to ale, že lékař tak postupovat musí.
Pro lékaře má vždy zásadní význam přání pacienta a jeho souhlas či nesouhlass poskytováním zdravotních služeb. Pro extrémní situace, kdy by mohlo docházet k ohrožení života či zdraví dítěte má lékař prostředky, jak tomu zabránit. Dítě i proti vůli rodičů nepropustí a poskytne mu neodkladnou péči.4 Ve všech ostatních případech je ale rozhodující přání jeho zákonných zástupců.
Právo pacienta na poskytování zdravotních služeb s jeho souhlasem je upraveno v našem právním řádu na nejvyšší úrovni.
Je totiž zakotveno v Úmluvě o lidských právech a biomedicíně5 . S touto úmluvou vyslovil souhlas Parlament ČR a byla ratifikována prezidentem ČR. Tak se stala součástí ústavního pořádku České republiky6.
Díky tomu není možné poskytovat zdravotní služby člověku, který s tím nesouhlasí (až na výjimky).
Za dítě udělují od narození souhlas s poskytováním zdravotních služeb jeho rodiče, jako zákonní zástupci. Jen oni mají rodičovskou odpovědnost, jejíž součástí je i odpovědnost za zdraví dítěte.
Jakmile rodiče nesouhlasí s poskytováním zdravotních služeb a hospitalizací dítěte, nemocnice jej musí propustit (kromě zákonem stanovených výjimek).
Pokud se vám proto stane, že vás lékař odmítne propustit z porodnice s tím, že to nejde dříve než 72 hodin po porodu, aniž by pro to měl jiný zdravotní důvod, nemějte obavu.
Jestliže vaše dítě není v ohrožení života, nehrozí mu závažná újma či netrpí duševní poruchou, nemůže vám lékař bránit odejít z porodnice dříve. Zvážení případných rizik odchodu z porodnice je vždy na rodičích. Lékař má pouze povinnost dítě vyšetřit a o případných rizicích vás informovat. Trváte-li přesto na svém, měl by vám předložit k podpisu revers a nechat vás odejít. Tím se lékař zbaví právní odpovědnosti za zdraví dítěte a ta přechází na vás.
Jste-li rozhodnutí, stůjte si za svým a trvejte na svém odchodu domů. Nelze-li jinak, prostě odejděte (předtím je vhodné nechat lékaře dítě vyšetřit, abyste měli vy i lékař jistotu, že žádné bezprostřední nebezpečí nehrozí). Revers je dokument, který potřebuje mít lékař jako doklad o tom, že vás poučil o všech důsledcích a i přesto jste zdravotní péči odmítli.
Sice byste jej měli podepsat, ale není žádný způsob, jak vás k tomu donutit. Argumentuje-li lékař tím, že bez jeho podpisu domů nemůžete, jsou to jen plané výhružky. Vy můžete nemocnici opustit i bez podepsaného reversu. Více v článku Revers není vaše propustka z nemocnice.
https://verajedlickova.cz/2017/09/08/kde-se-vzalo-zaklinadlo-72-hodin-po-porodu/