Přirozený potrat – praktické rady a informace

20.03.2017 14:58

Ztráta miminka je jednou ze situací, které provázejí ženy od nepaměti. Jen dnes se o tom skoro nemluví. Přitom potratem projde za svůj život každá třetí žena. Některé i opakovaně.

 

Co je dobré v takové situaci vědět? Předně to, že stejně jako na porod, je ženské tělo velmi dobře vybaveno i na tuto situaci. K tomu, aby dokázalo rozpoznat, které miminko může vyrůst a které ne. Které je nemocné a nemohlo by se dál dobře vyvíjet. A jak takové miminko nechat jít. Takže nejprve je potřeba uznat, že tělo ví, co dělá. A taky ví proč.

 

V dnešní době se čím dál častěji setkáváme s diagnozou „zamlklé těhotenství“. Tento stav naše prabáby neznaly. A tak tomu bylo dokud nebyl vynalezen ultrazvuk a dokud jsme nezačali nahlížet do tajemného světa těhotné dělohy. Dokud jsme totiž nezačali miminka kontrolovat znali jsme jen potrat probíhající.

 

Zamlklé těhotenství je stav, kdy se miminko v děloze přestalo vyvíjet, ale potrat ještě nezačal. Dříve, se ženy dozvěděly o tom, že těhotenství nebude pokračovat až když se potrat spustil. Začaly krvácet, cítily bolesti v podbřišku a po nějaké době (v řádu desítek minut a až hodin) došlo k porodu malinkého miminka obaleného všemi obaly a zárodkem placenty. A bylo jasné, že těhotenství skončilo. Ženy tou dobou vůbec netušily, že miminko mohlo před tím být v děloze mrtvé dokonce i několik týdnů než k potratu došlo.

 

Dříve se první tři měsíce těhotenství mluvilo o tom, že žena je „v naději“ tedy je zde jakási naděje, že může být těhotná. Na což jsme přišli podle takzvaných nejistých známek těhotenství – vynechaná menstruace, citlivá a zvětšujícíc se prsa, nevolnosti… Až po překonání prvního trimestru, ve chvíli, kdy se těhotná děloha zvětšila natolik, že bylo možné ji nahmatat v podbřišku a ješto pár týdnů později bylo možné slyšet tlukot srdíčka nenarozeného dítěte, bylo možné mluvit o těhotenství a až tou dobou se o ženách říkalo, že jsou v„očekávání“. Ani dnes, kdy máme možnost do dělohy nahlížet a rozpoznat těhotenství mnohem dříve než tomu bylo v minulých stoletích, však nemáme jistotu, že se těhotenství udrží. Ženy jsou stále první tři měsíce „v naději“ a až poté „v očekávání“. A je to dobře, že stále funguje ta prastará moudrost těla, která říká, které dítě se může vyvíjet dál a které ne.

 

V dnešní době ultrazvuku a časné diagnostice těhotenství přibývá žen, kterým je sdělena překvapivá informace, že jejich miminko v děloze nežije, ačkoli nejsou přítomny žádné známky potratu. „Zamlklé těhotenství“. Těhotenství, které se přestalo vyvíjet. Stav ke kterému je potřeba zaujmout nějaký postoj a rohodnout se co dál. V naší zemi, oproti jiným vyspělým zemím, je stále zvykem, ženy v této situaci posílat na potrat chirurgický, tedy na výškrab dělohy. V cizině se od této metody ustupuje pro její negativa, a stále více lékařů se přiklání ke konzervativnímu přístupu, tedy nechat proběhnout potrat samovolně.

 

Dnes to máme paradoxně v mnohém složitější než dříve. Více možností může přinášet nerozhodnost, kterou cestou se dát. Myslím, že velká výhoda je, že ty možnosti máme. Pojďme se tedy podívat na to, co by pro Vás mohlo při rozhodování, kterou cestu zvolit, být důležité.

 

 

Jaké jsou možnosti?

Pokud Vám bylo v prvním trimestru (v prvních třech měsících těhotenství) diagnostikováno zamlklé těhotenství nebo počínající potrat, máte v zásadě dvě možnosti – Jít na potrat chirurgický nebo vyčkat na potrat samovolný. Máte také možnost rozhodnout se pro samovolný potrat, ale kdykoli toto rozhodnutí můžete změnit a zvolil operativní řešení (například proto, že Vám čekání než se potrat rozběhne, bude připadat už moc dlouhé). Můžete si také dát nějakou svou hranici, třeba „budu čekat dva týdny“ a když se potrat nerozběhne, půjdu na zákrok… Můžete se také rovnou rozhodnout pro zákrok, ale naplánovat jej až za několik dní, abyste měla čas celou situaci přijmout a s miminkem se rozloučit v klidu.

 

Jak rychle se musíte rozhodnout?

Pokud jste šla k lékaři a ten Vám diagnostikoval zamlklé těhotenství a potrat se ještě nerozbíhá, máte spoustu času. Takže nádech a výdech. Klid. Srdíčko miminka pravděpodobně neťuká už několik dní, možná i týdnů. Kdybyste šla k lékaři o den později zjistilo by se to o den později a nic by se nestalo. Máte dost času se rozhodnout. Takže doporučuji jít domů. V klidu si sednout. Napít se. Nadechnout, vydechnout. A zeptat se sama sebe. Co teď cítím? Jak chci dál postupovat? Chci celou tu situaci mít rychle za sebou? Nebo potřebuju čas? Čas na to se s tím srovnat? Čas na to se rozloučit?

 

 

Výhody, nevýhody a rizika

 

Chirurgický potrat je rychlé řešení. Ženy jsou na zákrok objednány většinou ještě ten samý den nebo den následující. Zákrok se provádí v krátkodobé narkóze. Trvá několik málo minut. Při zákroku se nástroji rozevře děložní hrdlo a děložní sliznice i se zárodkem miminka se odškrábe ostrým nástrojem od dělohy. Zákrok se provádí tak zvaně „naslepo“, operatér při zákroku do dělohy nevidí, někdy je proto potřeba zákrok opakovat. Rizikem je infekce dělohy, krvácení či poškození okolních orgánů. Asi 15% žen má po zákroku potíže s otěhotněním v důsledku odstranění přílišného monožství děložní sliznice. V dalším těhotenství je pak tento zákrok spojován s vyšším rizikem špatného uhnízdění placenty a tím pádem vyšším rizikem tak zvané „vrostlé placenty“, což je poté u porodu nutné řešit operativně (po normálním porodu, je žena uspána a placenta je vyjmuta operativně). Jako důležitý faktor při rozhodování zda zákrok podstoupit či ne vnímám také to, že ženy bývají po zákroku krátkodobě hospotalizované v porodnici. Někdy je pro ně psychicky náročné prožívat truchlení mezi cizími lidmi. Nebo se setkávat se ženami, které jsou právě po porodu a mají svá miminka u sebe. Přístup zdrovotnického personálu v dněšní době bohužel není vždy tak citlivý, jak by tato situace vyžadovala. Po chirurgickém potratu se doporučuje alespoň tři menstruační cykly neotěhotnět, aby se děložní sliznice dostatečně zregenerovala.

 

Samovolný potrat je řešení, které zabere daleko více času. Někdy ženy čekají i několik týdnů, než se potrat spustí. Pak už sám o sobě trvá většinou jen několik desítek minut. Rizikem delšího čekání je infekce. Nejzávažnější co se může stát je, že se při potratu spustí větší krvácení, které již bude ženu ohrožovat a v takovém případě je potřeba přistoupit k chirurgickému potratu, protože je rychlejší a krvácení je tím pádem rychleji zastaveno. Při potratu ženy většinou cítí bolest v podbřišku. U některých žen je bolest srovnatelná s menstruačními bolestmi. U některých žen dosahuje vyjímečně až intenzity porodních bolestí. Potrat je ve své podstatě takový malinký porod. Po spontánním potratu můžete začít těhotnět hned jak proběhne první menstruace. Samovolný potrat je pro tělo šetrnější. Z mého pohledu je také šetrnější pro duši, neboť má žena dostatek času a prostoru s miminkem se rozloučit a tuto situaca si připustit, prožít a probolet. Více o psychice při potratu píšu v článku Jak nás příroda vybavila na setkání se smrtí.

 

 

Jak samovolný potrat probíhá

Poté co Vám lékař diagnostikuje zamlklé těhotenství se ve vašem těle neděje nic zvláštního. Během pár dní (ve většině případů do 14 dní výjimečně až několik týdnů (nejdéle jsem u své klientky začila, že čekala 6 týdnů)) začněte cítit v podbřišku jemné pobolívání jako při menstruaci, bolesti pak mohou zesilovat a někdy přicházejí ve vlnách jako při porodu. Současně s tím dochází ke špinění – odchází trochu krve. Krvácení se může v průběhu potratu stupňovat. Tělo dobře zvládne ztrátu jako když dárci darují krev (tzn.- 500 ml). Většinou je ale krvácení mnohem menší – jako taková hodně silná menstruace (při menstruaci ženy průměrně ztrácí cca 80 ml krve). Po nějaké době můžete ucíti tlak na konečník jako při porodu (u hodně brzkých těhotenství, kdy je miminko fakt malinké, to tak být nemusí). A pak už plodové vejce vyjde ven, je to takový kus tkáně, který je velký asi jako vajíčko, může být různě velké podle stádia těhotenství a je to dohromady placenta plodové obaly a zárodek miminka. Nejčastěji ženy popisují, že plodové vejce vypadá jako placenta nebo jako játra, prostě temně červený kus tkáně.

 

Poté budete ještě nějakou dobu krvácet jako v šestinedělí po porodu. Někdy to trvá týden, někdy i více týdnů. Doporučuji až přestanete krvácet zajít k lékaři na kontrolní ultrazvuk, aby bylo jasné, že v děloze nic neůstalo co tam nemá být.

 

V případě jakýchkoli nejasností nebo pokud budete mít pocit, že něco nejde tak jak má, doporučuji vyhledat lékaře. Samovolný potrat je bezpečný do 12. týdne těhotenství, tedy v prvním trimestru. Potrat ve vyšších stádiích těhotenství má zase jiná specifika a jsou při něm mnohem vyšší rizika.

 

Na co si dát pozor

Dokud se potrat nespustil doporučuji sledovat zda nejsou přítomny známky zánětu. Ten by se projevil horečkou, zapáchajícím výtokem z pochvy a nepřirozeně silnou přetrvávající ostrou bolestí podbřišku. Pokud nejsou přítomny tyto tři znaky společně, je velmi pravděpodobné, že zánět nemáte. Já osobně jsem zatím u žádné své klientky zánět při samovolném potratu nezažila.

 

Dále je dobré sledovat míru krvácení a to, jak se při něm cítíte. Při potratu ženy krvácí, to je v pořádku. Stejně jako při porodu placenty ženy krvácí. Důležité je, aby krvácení nebylo příliš silné, tak aby se Vám motala hlava či dělaly mžitky před očima. Pokud krev teče neustávajícím proudem, máte velmi rychlý tep a motá se Vám hlava, pak bych se rozhodně co nejrychleji odebrala do porodnice, ideálně rychlou záchrannou službou. Takto silné krvácení je nebezpečné. Nastává však velmi zřídka. Osobně jsem ho zažila asi u 3 klientek ze sta.

 

Jak opečovat tělo

Před potratem můžete pít maliníkový čaj na podporu činnosti dělohy. Pokud jste netrpělivá a chcete potrat urychlit, můžete používat tinkturu nebo čaj ze sporýše lékařského, ten vyvolává děložní kontrakce. Také skořice a ostatní ostrá koření podporují práci dělohy. Abortivum je také chinin, který je někdy přísadou toniku. Některým ženám velmi pomáhá pro rozběhnutí potratu tanec. Kdy hodně vrtí boky. Také sex pomáhá, díky vylučování oxytocinu při orgasmu. Já si však myslím, že je dobré na tělo nespěchat a nechat vše běžet skutečně samovolně.

 

V průběhu potratu doporučuji vše co platí při porodu. Buďte v teple, v poklidné atmosféře, v přítmí. S někým komu důvěřujete. Pokud chcete být sama, ať je někdo alespoň vedle v místnosti. Neměla byste být úplně sama doma, pro případ, že byste nakonec chtěla odjet do porodnice ať je po ruce někdo kdo vás doprovodí. Zapalte si svíčku. Prožijte to. Můžete si masírovat bříško vonnými oleji se šajvějí muškátovou či skořicí nebo rozmarýnou. Můžete se pohupovat v bocích, sedět na záchodě. Nebo odpočívat v posteli, cokoli je vám příjemné. Nechte tělo pracovat ono ví co dělá.

 

Po potratu doporučuji odpočívat. A opravdu si dát čas na hojení. Stejně jako po porodu i zde tělo potřebuje šest týdnů aby se fyzicky zregenerovalo. Důležité je dostatečně pít. Doporučuji doplňovat želozo ve stravě (červená řepa, kopřiva, zelené a červené potraviny, železité minerální vody…) nebo například přírodním sirupem Floradix. Z homeopatik doporučuji užívat Arnicu Montanu 9CH, která pomáhá hojení a snižuje krvácení. Z bylinek je výborný maliník a kontryhel. V případě, že by u vás docházelo k silnějšímu krvácení, doporučuji užívat tinkturu z kokošky pastuší tobolky.

 

Je dobré v duchu ocenit svou dělohu za to, co dokázala. Můžete jí uctít jemnou masáží bylinkovým olejem. Nebo si jen tak přiložit ruce na podbřišek a vnímat jejich teplo a vděčnost, že vše proběhlo v pořádku…

 

Jako opečovat duši

Já si stejně mysím, že tělo a duši nejde zas až tak moc oddělit. A že nakonec všechno co se týká těla začíná nebo končí v hlavě. A tak někdy, když potrat ne a ne začít, ze všeho nejvíc pomůže když si uděláte chvilku pro sebe o samotě. A prostě se s miminkem opravdu rozloučíte. Prostě mu řeknete, že může jít. Některé ženy píší dětem dopisy na rozloučenou. Úplně zázračně to funguje. A je to jednoduché, prostě si jen sednete s kusem papíru a začnete psát. Nehodnotíte se, nesnažíte se. Prostě píšete co potřebujemte. Dobré je dovolit si jakékoli emoce. Nemusíte se chovat racionálně. Můžete mít vztek, můžete bý strašně smutná… Nemá cenu sí říkat, že to tak mělo být a že možná stejně není ta správná doba na miminko. Nemá smysl potlačovat emoce. Nemusíte být statečná. Dovolte si být taková jaká jste. Tohle je to kouzlo bezpodmínečné lásky sama k sobě. A díky tomu pak může přijít odpuštění a následně puštění miminka… Odpuštění je velmi rozdílné od potlačení. Potlačení je, že to neřeším a dělám, že je to dobrý. Odpuštění je proces, kdy nejrpve přijmu, že se stalo něco těžkého, velkého, bolestného, něco co jsem třeba nechtěla, tím že se tomu věnuji, dovolím si to prožít a ošetřím to, probíhá léčení a můžu pak odpustit, můžu to pustit, protož už mě to nebude dál zraňovat, protože jsem to uzdravila… Chce to čas… A velkou laskavost a trpělivost sama se sebou.

 

Rozloučení

Až miminko odejde. Vnímám jako velmi důležité a přínosné rozloučit se sním. Možná bylo ještě tak malinké, že ho v těch všech tkáních, které z vás vyšli nerozpoznáte. To ale nevadí. Je dobré udělat si nějaký svůj malinký rituál rozloučení. Sama nebo s těmi nejbližšími. Takový malinký pohřeb. Jít do přírody, udělat hrobeček. Zapálit svíčku. Natrhat kytky. Dát mu tam nějakou hračku nebo dopis… Pustit lodičku po vodě… Cokoli budete cítit, že potřebujete udělat. Fantazii se meze nekladou. Věřte, že tohle, to že odchod miminka takhle uzavřete, je to nejlepší, co můžete udělat pro příchod dalšího miminka… Až bude čas. Nespěchejte. Teď je důležité tohle miminko. Můžete mu dát jméno. A může být krásnou vzpomínkou…

http://www.strom-zivota.net/prirozeny-potrat-prakticke-rady-a-informace